ČLÁNEK O VÝPRAVĚ NA Petrášku :-)

18.04.2012 12:34

 

Skautská aneb polární výprava do Krkonoš

 

Jako každý rok se o pololetních prázdninách vydávají členové II. oddílu za lyžovačkou do našich nejvyšších hor. Tentokráte jsme se zaměřili pouze na krásy bílé stopy a vypravili se na běžkách na horskou chatu Petráška, která je jedna z Klínových bud nedaleko Rozcestí. Ano jak právně tušíte bylo to zrovna období těch nejtřeskutějších sibiřských mrazů. Ale to naše silné a nebojácné členy oddílu nemohlo v žádném případě odradit. Skeptiků a pochybovačů, bylo sice mnoho, ale nakonec po dodání odvahy, jsme se nalodili do aut, které byli obvěšeny běžkami a batohy jak vánoční stromečky. Auta jsme nechali na parkovišti ve Strážném a za sice velmi mrazivého, ale krásného počasí jsme vyrazili s dlouhýma prkýnkama na nohou a dlouhýma klackama v rukou směr vzhůru. Po chvíli stoupání s plnou polní (batohy s jídlem a vybavením na celý víkend, včetně spacáků) jsme zcela zapomněli, že je – 15 °C a začali jsme sundávat své svršky. K chatě jsme na běžkách stoupali celé 4 hodiny. Stoupání jsme si zpestřovali různými zkratkami a pády. Zdárně jsme dorazili na vršky Krkonoš kde již byla námi vytoužená chata a za jasného počasí se nám rozprostřely krásné výhledy. Po ubytování a nedlouhém ohřátí jsme si šli opět užívat zimních radovánek v dvoumetrových závějích.

Druhý den v sobotu jsme se vydali opět v bílé stopě na dlouhý výlet směr Sněžka. Za velmi mrazivého, ale nádherného počasí jsme se ladným krokem přibližovali naší vytoužené nejvyšší hoře. Čím jsme stoupali výše, tím byl větší mráz a především větší vítr. Naším cílem se rázem stala v rámci zachování a přežití členů oddílů Luční Hora, kde jsme udělali vrcholovou fotku a šupem jsme svištěli dolů na nedalekou chatu Výrovka, kde jsme se opět rozmrazili. Při naší polární výpravě nám sloužili, při cestě tam i při cestě zpět, chaty Na Rozcestí a Výrovka jako občerstvovací a rozmrazovací stanice, za což jim děkujeme. Ano byla taková zima, že když jsem vyndal ruku z rukavice při focení na 5 sekund, nejen že ruka k foťáku přimrzla, ale ještě jsem 5 minut necítil prsty a 5 minut jsem jí rozmrazoval. Po návratu zpět na chatu a po rozmrznutí jsme si opět šli užívat obrovského množství sněhu a hrát různé skautské i neskautské hry. V neděli už na dopolední běžkování nezbylo moc sil, tak jsme si opět užívali sněhové nadílky, soutěžili v norování, plazení se do kopce, plazení se z kopce, válení sudů, bobování stavění bunkrů atd. Tyto zimní aktivity jsme prokládali pingpongovými a fotbálkovými turnaji uvnitř chaty. Odpoledne nás čekal už jen závěrečný sjezd do údolí s plnou polní. Dolů to už šlo o poznání lépe a rychleji. Ze zapadajícím sluncem a opouštíme mrazivé, ale krásné hory, kde jsme zažili obrovské množství zážitků, dobrodružství a především zkušeností. Obrovskou pochvalu a uznání si z této výpravy odnesla 11-ti letá Anežka, která nejen, že vše zvládla bez jediného fňuknutí, ale i patřila k jednomu z nejakčnějších členů výpravy. Ostatní členové výpravy si také zaslouží uznání, že trošku náročnější výpravu a podmínky hravě zvládli.

 

 

—————

Zpět