Tábor 2012 - Bílý Mlýn

 

Zastávka ČD Nová Paka, 14.7. 2012. Rozesmáté dětské tváře plné očekávání a slzami skropené tváře rodičů zkroušených pomyšlením, že budou mít od svých vzorně vychovaných dětí na 14 dní vynucenou přestávku.

Čekáme na vlak, který nás odveze na druhý konec republiky, kde již od roku 1995 mají novopačtí skauti II.oddílu své tábořiště.

Ondra okřikuje rozzívenou dvojici kluků, ať mažou dál od kolejí a naklání se ke mne polohlasem: „Uf, ať už jsme zase z tábora zpátky doma a hlavně zdraví. A všichni.“

V hlavě mi proběhne výpočet 14 x 24 x 60 = 20160. „Ondro, už jenom 20160 minut a jsme doma.“ Křením se a s určitou nadsázkou musím říct, že smích až do konce tábora z mojí neholené tváře nesleze… Děti vymýšlejí 14 dní v kuse koniny a zrovna takové koniny se pro ně snažíme připravit i my vedoucí, to abychom jim i nám zpestřili tu úvodní dřinu, která tábor provází. Za zmínku rozhodopádně stojí lanová dráha postavená mezi stromy ve výšce pěti metrů, kde adrenalin stříkal z uší a zejména potom brutální houpačka, o té si nechejte vyprávět, já ještě dnes peru spoďáry.

Tradičně přijíždíme na zelenou louku v liduprostém příhraničí. Letos s radostí chválíme údernou skupinu „přípravky“, která stačila během těch pár dní, co jeli napřed, vybudovat solidní sociální zázemí a předpřipravit pro vztyčení i stany. Nejvíce mému oku lahodí sprcha támhle v rohu tábořiště, která po zatopení v kamnech nabízí i možnost teplé vody, což se mi zdá tady v lesích jako naprostý luxus, ale přesto donutit malé kluky se omýt, je horší než kamarádova psa. Stejný luxus pro nás vytváří kouzelnice v polní kuchyni, no tak to čubrnim, ale tady rozhodně nezhubnu ani já ani Jéžišek.

 

Zmínil jsem, že tábor je plný konin, ale vážně, každá taková porce koniny v sobě skýtá snahu pedagogicky zapůsobit v oblastech, které jsou ve školní lavici jen těžko uchopitelné. Když se kouknu na sebe, co mi skaut dal.. třeba jak mě v Americe můj zaměstnavatel chválil slovy: „Je vidět, že jsi chodil do skauta, umíš dělat s nářadím,“ nebo v rámci studia záchranáře na VŠ, když nás poslali instruktoři z Armády s GPS přístrojem na noční bojovku do lesa a na mě s kamarádem jediné zbyla místo GPS jen buzola, a přesto jsme v cíli skončili druzí. Taková povídání zná každý dospělák, který strávil dost času na skautských táborech. Skautská zkušenost mě provází celým životem. A takové dovednosti je potřeba nasypat do hlav i dnešních dětí a to ruku v ruce s pocitem sounáležitosti s přírodou, protože láska k přírodě je stejně důležitá jako čest a poctivost a také to, o čem se píše na zástavě České republiky.

 

Táborovou koninou číslo jedna byl bezpochyby Déšť a jeho podruk Bahno. Nevím dodnes, kdo to vymyslel a kdo to způsobil, ale kromě třech čtyřech dní nám tam fůůůrt pršelo. To znamenalo až do ochraptění nekonečné pořvávání typu „kde máš Štěpáne pláštěnku“ „kde máš Michale holinky“ „zadělěj si ten stan Lotko“ „tu pláštěnku musíš mít Štěpo na sobě a ne v ruce“ „achjo už taky himmelherrgott“

Táborovou koninou největšího významu byl fakt, že za vybudováním programu stál Chlapeček. Ten chlap(eček) si ví rady se vším a dokáže namotivovat děti k výkonu. Celým táborem se táhla hra ve stylu fantasy světa, děcka bojovala proti skřetům a prošla náročným rytířským výcvikem. Průvodcem jim v boji byl zarostlý lesní druid. Společně bylo dosaženo vítězství nad skřety a skřítkům a lidem z Mlýnie  se podařilo zachránit okupovaný národ Havranů.

Aby byla řádně oceněna snaha, píle a pracovitost jak celých družin, tak jednotlivců, vznikla v našem táboře měna Šidláky. Děti za své bohulibé konání dostávali Šidláky, jež bylo možno utratit za zboží u obchodníka Alfonze, ze kterého se zaručeně kazí zuby. Ale měly by to holky a kluci moc lehké, kdyby furt jen mlsali čokolády, a tak si z vydělaných Šidláků museli platit nájem za stan, nebo ho koupit a platit hypotéku. Kdo neměl, čekal na exekutora.

 

Rozepisovat dále a dále, co vše se dělo a konalo a co mě zaujalo a co rozesmálo, to by dalo na sto stran. Snad jen letem.. krásný puťák, hnědé bahno, nezapomenutelný slibák, hodné děti, kluzké bahno, večerní táborák, smolná fagule, obalené šišky, bolestivý box, všude houby, lepkavé bahno, splálená záda, klíště (fůůj), třepotající vlajka, ukrytý rybník, zlobivé děti, všude bahno.

Každopádně.. těším se na shledanou se skauty, s těmi dospělými i s těmi nedospělými, současnými, budoucími i minulými. Třeba 8.9.2012 na Hře o Nové Pace.

                                                                   Táborový zdravotník Dája