Tábor 2013 - Hradčany

 

Parádní tábor 2013 - Hradčany u Mimoňe

Letní tábory, to je romantika!

Ale kdo z dětí byl na táboře se skauty na březích Ploučnice, ví lépe. Přes den na Vás útočí hejna ovádů lačnících po krvi, musíte poslouchat vedoucí, na každé končetině máte klíště a v noci Vás budí na hlídku. No a když Vás nevzbudí na hlídku, tak Vás tak jako tak probudí to nepříjemné vysokofrekvenční “bzzzzzz”, které vyluzuje už stý komár kroužící kolem Vašeho ucha. Ráno to vše začíná nanovo, když je k snídani zase chleba s marmeládou, tak jako včera a předevčera a předpředevčera.

 

Kdepak skautský tábor, to je očistec.

Nejúděsnější na tom všem je to, že děti, které letos byly na táboře se skauty novopacké Dvojky, pojedou s největší pravděpoděpodobností příští rok zase. Člověk má neuvěřitelnou schopnost zapomenout na vše ošklivé, dokonce i  na každodenní ranní rozcvičku. Obávám se, že jediné, co si děti zapamatují budou útržky krásných vzpomínek. Další úžasná schopnost lidského mozku je v překrucování historie. Takže až na stará kolena budou Zuzanka a Táda (7 let) vzpomínat na noční hlídku, tak jim prožité chvíle strachu budou připadat jako vtipné dětské dobrodružství.

Podle mého zůstane nakonec dětem v hlavách něco takového příjemného, veselého, možná trochu nostalgického, tak jako jsem to měl se svým skautováním já. V hlavách zůstane vzpomínka na to, že tábor byl letos po 15 letech na jiném místě, na břehu Ploučnice, která se jako had plazila kolem našeho lesního tábořiště a přímo volala na všechny táborníky: “Shoď svého kamaráda do vody!” A tak se také dělo den co den, každý občas vletěl do vody oblečený.

Nebo další vzpomínka: jednou se celý tabor vydal na vandr – rozdělen do tří skupin, každá někam jinam, já vím o té, která spala pod převisem pod skálou, večerní táborák, hrozně náročný přístup, některé děti spaly pod širákem poprvé a nějak jsme to přestřelili s počtem nakoupených buřtů a já po dětech dojídal a dojídal, v životě jsem nesnědl tolik špekáčků. Ostatní se vydali na Mácháč a na hrad Bezděz.

Řeka nabídla také další možnosti. Na tábor jsme dovezli lodě a ono se to nezdá, Ploučnice docela pěkně teče a je to samá zatáčka a padlý strom a houština a k tomu když máte na háčku Aničku (11let) : "Pádluj musíme na ně zaútočit, útóók!" nebo Kecku (12let): "Pojď tady se schováme a až pojedou kolem, tak jim to natřeme." tak je to docela kumšt se neudělat ve druhé zatáčce, viď Kubo J

Také na táboráky se nezapomíná. Oheň spojuje lidi od pravěku a kus pračlověka máme pořád v sobě a jak se sedí u ohně, tak je pěkné si zazpívat, ale občas stačí i jenom tupě zírat do plamenů a je to opravdová paráda! Takový fajnový program v telce neběží, jako když praská borovicové dřevo napuštěné smolou. Táborák jsme měli každý večer, občas nám roveři (starší kluci, v tom věku, kdy si o sobě myslí, kdovíjak nejsou chytří (nejhorší je potom, když fakt mají pravdu)) předvedli naprosto skvělé představení, kdy jsem se spolu s celým táborem chlámal, až se v pase lámal: Adam (16 let) zpívající tradiční anglickou námořnickou doprovázenou taneční kreací, Matěj (16 let) převlečený za indickou princeznu, loutkohra o nahých mniších... Bžunda, tyhle táboráky!

Z tábora si jistojistě taky každý s různým pocitem libosti nebo odlišných stupňů pohoršení odnesl v hlavě dvě nové melodie. Nemám teď na mysli Junáckou hymnu ani Večerku. Mám na mysli každoranní kytarové sólo Pražce - hit, který nás probouzel denně namísto plechového halasu polní trubky. A druhá píseň Willi Fog - tu znám ještě z dětství. Na táboře jsme pro děti připravili celotáborovou hru Cesta kolem světa za 80 dní. Někteří z vedoucích si hru užívali neméně než děti, ve vyšperkovaných kostýmech hráli ke každé etapě divadlo a celý den byl potom zaměřen na to, kudy Fog a Barnabáš právě projížděli: jídelníček, drobná slovní zásoba, hry,..

 

No, do posledního odstavce textu bych měl napsat nějaký hlubokomyslný závěr. Asi trošku odskočím od samotného tábora na Ploučnici a podívám se na všechny ty moje předešlé, kde jsem byl jako capart, potom puboš a později jako jeden z vedoucích. Přineslo mi to za ta léta spoustu radosti, ale i životních zkušeností, které jsem měl možnost opakovaně zužitkovat. Osobně proto skautský tábor doporučuji a kdo má za rok chuť jet, je vítán.

Přijďte se mladí, staří, děti i dospěláci, krasoni i oškliváci, juknout už 14. září ke skautskému domu a zahrát si společně Velkou hru o Nové Pace.

 

                                                                         Zažil a zapsal táborový zdravotník Dája Šámal